18. 8. 2020
Na začátku června zveřejnil magistrát tiskovou zprávu a vizualizace plánu na celkovou revitalizaci Pražské tržnice. V prostorách bývalých jatek zůstane zeleninový i asijský trh, obě divadla nebo Alza, přibudou další restaurace, kavárny, bary, galerie, kanceláře a dětská herna. Zvolený mix služeb má kromě nakupování a občerstvování se dávat prostor kulturnímu či kreativnímu vyžití a zároveň být přiměřeně ekonomicky výnosný. Tržnici čeká proměna v trendy místo, kam se budou sjíždět zážitkůchtiví Pražané i turisté ze všech koutů. Příležitost k ukázkové revitalizaci, která na první místo klade ohled na zájmy lidí a životní prostředí, zůstala nevyužita.
Samotná urbanistická studie, kterou vypracovalo studio CMC Architects Víta Másla, dosud nebyla veřejnosti zpřístupněna. S obsahem studie (ke stažení zde) jsme se seznámili na základě Zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Podkladem pro urbanistickou studii, na kterou v rozporu s dobrou praxí nebyla vypsána žádná architektonická soutěž, byla Ověřovací studie rozvoje Pražské tržnice, kterou vypracoval Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR) a která má sloužit jako základní koncepční dokument pro budoucí rozvoj místa. Ověřovací studie IPR shrnuje i výstupy externě zadané ekonomické studie, která rozpracovala tři scénáře fungování tržnice: scénář „pro lidi“, který upřednostňuje kulturní a komunitní využití před ziskem, maximálně ziskový scénář (tj. dlouhodobý pronájem prostor jako kanceláří či obchodů) a konečně středovou variantu, kterou zpracovatelé doporučili k realizaci.
Místních se nikdo na nic neptal
Magistrátu, konkrétně pro tyto účely ustavené pracovní skupině náměstka Pavla Vyhnánka, je třeba přiznat snahu o udržitelný a koncepční přístup k rozvoji tržnice, který má šanci přežít různé politické cíle obměňujícího se vedení města. Za hrubou chybu však považujeme fakt, že do přípravné fáze (probíhající od června 2019 do konce minulého roku, tedy před omezeními spojenými s koronavirem) nebyla zapojena široká veřejnost. IPR vedl rozhovory s nájemci, kteří již v tržnici působí a byli vyhodnoceni jako perspektivní – např. Trafo Gallery, Jatka, Alza nebo Chefparade, a provedl dotazníkové šetření ve vietnamštině s nájemci v hale 13, kam byl soustředěn asijský trh. Potřeby a očekávání nejen místních obyvatel byly zprostředkovány pouze celkovými analýzami okolí s výsledkem, že Praha 7 a Karlín mají z hlediska obchodů, služeb a veřejné vybavenosti víceméně všechno, nedostačují snad jen prostory pro aktivity zaměřené na děti.
Je otázka, jestli by řízené zapojení místních obyvatel (tzv. participace) nepřineslo ještě jiné výstupy: třeba potřebu míst pro setkávání a sousedské akce, kluboven, zkušeben, ateliérů nebo místa pro coworking, kde si možná nedáte kávu z aeropressu, ale také za strávený čas nezaplatíte víc, než vyděláte. Nebo zjištění, že komunitní funkci pro seniory již úspěšně plní kavárna Kopeček se zmrzlinou i točeným pivem, alespoň tedy dokud nebude muset zdražit. Co totiž dělá Prahu 7 a Holešovice zvláště příjemnými pro život, jsou místa pro neorganizovaný pobyt s dětmi a dostupnost různorodých služeb. S mohutnou výstavbou a s ní spojeným nastěhováním nových movitých obyvatel, tzv. gentrifikací, která po blížícím se zahájení zástavby Bubnů-Zátor nabere obrátky, však právě tyto prostory zvolna mizí: odstěhovala se Alta s jejím Obývákem, končí Hól u holešovické železniční zastávky, na holešovické kose musí truhlářská dílna ustoupit apartmánům. Areál Pražské tržnice vlastněný městem by tak měl jednoznačně upřednostnit svůj význam jako „nástroj pro případně vyvažování např. gentrifikačních procesů a přílišné komercializace oblasti“, jak uvádí samotná Ověřovací studie.
Potřeby veřejnosti na druhém místě
Doporučená středová varianta rozvoje, která kombinuje trhy, obchody a gastro s volnočasovou a kulturně-kreativní funkcí, však nenabízí mnoho ujištění, že Pražská tržnice opravdu bude sloužit „všem věkovým i příjmovým skupinám“, jak se zodpovědní politici dušují. Na nízkoprahová místa setkávání se zde nedostalo, pokud tedy nepočítáme čerstvě otevřenou Halu 40, která svůj „Komunitní Prostor“ pojímá jako standardní nabídku dětských kroužků, za něž rodiče za pololetí zaplatí od 2 600 Kč za pohybové kroužky po 4 750 Kč za malování na keramiku v kombinaci s foodstylingem. To vše v prostorách po nákladné rekonstrukci financované grantem, jehož cílem bylo „vybudovat v nevyužívané budově hl. m. Prahy kulturně komunitní prostor pro zvolené cílové skupiny, který by naplňoval jejich potřeby komunitních a sociálních vazeb a eliminoval tak jejich sociální vyloučení.“
Rozdíl mezi středovou variantou a tou nejméně ziskovou, zaměřenou slovy studie „především na plnění potřeb a zájmů veřejnosti“, přitom není velký: Místo návratnosti investice do 17 let a celkovým provozním ziskem 220 mil. Kč (po 30 letech) ve středové variantě by tato znamenala návratnost za 19 let a zisk 209 mil. Kč. Při daných číslech není příliš pochopitelné, proč by radní neměli zvolit právě tento scénář.
Tržnice má ze své podstaty nabízet mix komerčního a nekomerčního využití: trhy, obchody, stánky, restaurace a kavárny, které do tržnice patří, přirozeně produkují zisk. Tržnice ale může nabídnout prostor i sociálně a přírodě prospěšným aktivitám, na které dosud Praha nemohla najít místo: nabízí se opakovaně uvažované re-use centrum anebo potravinová banka. V tržnici by také mohly najít prostor dílny a opravárny řemeslníků, kteří jsou z centra města vytlačováni, nebo je rovnou nahrazují hobbymarkety na periferii. Aktivity, které podporují opětovné využití věcí, by tvořily vítanou protiváhu internetovým obchodům typu Alza, které do pražských domácností chrlí tisíce nových výrobků denně. Jedině koncentrace služeb, které lidé skutečně potřebují a zároveň si je mohou dovolit, totiž z tržnice udělá ono živé místo setkávání pro všechny věkové a příjmové skupiny, po kterém tak toužíme.
Jana Jebavá